Církev svatá všeobecná

Pod touto hlavičkou chci uvádět své kritické (i pochvalné) náhledy na svoje domovské křesťanské uskupení (z části jako celek s centrálou ve Vatikáně, z části skupinky lidí v Brně-Bystrci, z části se týkají křesťanství obecně), které jistě nebudou 100% objektivně korektní. Snažím se, co nejvěrněji zachytit to, jak na mě křesťanství prostřednictvím "mé" katolické církve promlouvá. Je to tedy diskuzní kategorie "Jaký dojem církev dělá na lidi", kterou považuji za minimálně tak důležitou jako "O čem jsou papežské encykliky a katechismus pod lupou". (A ještě poznámka: následujícím nechci naznačit, že chci určité části víry vyškrtnout nebo přepsat,  jde mi o důraz, který je na jednotlivé skutečnosti kladen.)

V církvi na mě nepříjemně působí všeprostupující zaměření na posmrtný život (život věčný):

• Církev má pod palcem monopol na pravidla hry "cesta do nebe" (Existuje pojem smrtelného hříchu, který dává stopku. Kdo se jich vyvaroval, tomu hrozí max. očistec? Nějak si nejsem vědom podobně kategorického pravidla, kde by se zohledňovala Ježíšova hrozba o zakopané hřívně, například..) Některé části oficiálních pravidel mě šokují uhranující detailností: Právě nauka o očistci, která se, pokud vím dobře zakládá jedinné větě z Nového Zákona (bohužel si nejsem ani jistej jestli pochází z Evangelií nebo z jiné části.) a která podle mého až neesteticky nasazuje celé "hře" ryzí lidskou logiku. S očistcem následně přicházejí garantovaně "vymodlitelné" odpustky... nebylo by lepší s jistou dávkou pokory prostě některé detaily přenechat Bohu?
• Hříchy, jakožto důležité kritérium pro "vstup do nebe", jsou řádně vyjmenovány a je proti nim vyhlášena svatá válka. Chybí mi ovšem přesah významu pojmu hřích ve smyslu německého "schuld"-dluh tedy přesah například na situaci zachycenou v již zmíněném podobenství o zakopané hřivně. Problém vnímám v tom, že je spousta postojů/jevů/chování, jejichž přítomnost nebo absenci nelze kategoricky postavit na stranu hříchu, přitom hrají důležitou roli. Např. obecně vnitřní (ne)svoboda na lidech a statcích, ulpěnost na..., zbytečně negativní vnímání světa kolem nás ... asi by to chtělo konkrétní příklad: verdikt "ulpěnost na oblíbenosti ve společnosti" nemůžu jednoznačně odsoudit(hádám, že to tak funguje v některé fázi života u spousty lidí, že totiž obklopující společnost jim je motivačním motorem jejich práce na sobě a na svém vystupování), přesto v určité formě a míře to může být výrazně patologický rys chování, který zaslouží odsouzení stejně tak nebo i víc než lecjaké "kategoricky odsouditelné hříchy".
• Přehnané ulpění na "život věčný" se odráží (např. v některých kázáních) v přehnané orientaci věřících na církev: máme možnost odpouštět hříchy, když už nic lepšího nesvedete, aspoň se řádně zpovídejte. Taktéž chápání ostatních svátostí jako paliva pro cestu do nebe.
  

K tomuto příspěvku považuji za zajímávé odkazy na Sokolovu knihu Člověk a náboženství, kde jeden ze závěrů je výtka křesťanské filozofii za upnutí se k posmrtnému životu. Další odkaz je na jednu z Halíkových knih, tuším, že "Co je bez chvění, není pevné", kde uvádí, že velká část jeho respondentů na otázku "změnil by se váš přístup ke křesťanství/ váš duchovní život, kdyby vám bylo zjeveno, že žádný posmrtný život neexistuje?" odpovědělo záporně. Jinými slovy otázka věčného života není pro ně esenciální. [Teď nemám k dispozici ani jednu, odstavec může doznat upřesnění.]

Každopádně Bohu díky za 2. vatikanský koncil a za to, že už není "in" heslo "mimo církev není spásy".

Nemravně se mi ten text rozrostl, další někdy příště, otázek je povícero:

• Našly by se nějaké pozitivní dojmy? (Jakou pozitivní roli (ve společnosti) církev má, na co víc ještě má bez silné víry na zázraky?)
  

• Je křesťanská zvěst o vykoupení v dnešní době lehce sdělitelná, jaký perspektivy náhledu mě oslovují?
• Co vytýkají katolíkům nekatolíci a proč to nekoreluje s mým pohledem?
• Není korelace mezi církevní naukou a přesvědčením dnešního katolíka z masa a kostí nebezpečně malá?
  
• Fráze, co jim utek význam.
  
• Nábožná píseň.
  

V diskuzi přijímám hlasy pro témata:). Každopádně důvod proč tohle zveřejňuju je zejména pro možnou diskuzi, jinak texty z kategorie duchovní život, jakožto velice osobní a individuální záležitost většinou končí (a budou končit) v "šuplíku" googlovských dokumentů. Nadruhou stranu, když člověk odklečí hodiny v kostele či jinde, mělo by se najít aspoň něco k ventilaci, nebo to klečení je pak malinko podezřelý.