The year 2009

My



year 2009 was heaven and hell. It brought me both the best and the worst three months of my life.
My life-time came on winter (math) doctorand course in Barcelona. Let me skip the boring enumeration of factors, that made the unique blend of conditions of my dreams. I just suply you with an evidence of what it meant for my mates there: among the best results of the doccourse were three brand new couples. Considering the usual gender imbalance of math communities, you won't be surprised by the fact that the doccourse pushed the outcome very close to its theoretical heterosexual limits.
The catastrophic period came surprisingly soon - in the summer, not surprisingly it is located in Prague, mostly. If I were to characterize the reasons in one word, I would say frustrations. Frustrations caused both by my stupid expectations/plans and bad planning as well as by unlucky coincidences of failures, external reasons. I don't wish anybody to experience such a black spiral of depressions and lost self-confidence, but as long as one survives, I believe, he can even make good use of such crisis, after all.
Anyway, getting into troubles is always easy, the miracle of the year was definitely my return back to earth. The process was a long and complicated story but if I had to pick a single moment that kicked me most in the right direction, it would be trip to Berlin in September (for the doccourse reunion). In general, staying active at all cost was the right cure, but I can't deny a touch of love and happiness from "above" as well.
How will the year 2010 look like? Am I immune to the following storms my life? Definitely not entirely. More feel like a small boat in the ocean. But the current weather is more than good.

Visual Memory Rocks

The preparation for my doctoral exams gave me a lecture about math learning: at the first place there are pictures, at the second place there are pictures,... and only at the third place... there are pictures.

OK, this statement has some exaggeration in it, yet, I really shocked myself how much I depend on having some drawing in front of me (or any kind of visual perception), when somebody explains me math. Hearing just words doesn't work at all.
Even if I analyze the way how I remember math ideas, I get that  they are mostly pictures what stays in my head. (Words are just a bonus that can be attached to the necessary picture in my memory.) A rather boring example case analysis follows:

For example even such non-visual theorem like Chernoff bounds: At the first place, there is the Gauss distribution: the famous "hilly curve" that lies on x-axis having the y-axis in the middle. Then there is one more vertical line the right side of the y-axis, quite close to it, which is telling: "although I lie close to y-axis (distance C) only (exponentially in -C squared) small ratio of the mass (of the Gauss distribution) lies on the right side from me". And there is also formula picture (it also has a picture-like nature) where one important place is in the probability brackets (there is the C\sqrt(n)) which influence another place in the exponent of e (after the "<" sign) where is something like C squared times 2.

Recalling some of the experiences from the lectures I recently took, I also have to say, that the teachers are speaking unnecessarily much. Most of the words just flow through my head. Now I believe that what I rather need is pictures (or even animation/movie) on the blackboard that can be additionally accompanied by explanations and important keywords. Do the teachers teach bad in general or am I an E.T. by accident thorwn on the planet Earth? What do you think?

By the way, if you accept my first claim of this note, don't you think that from this point of view the glorified LaTeX just sucks?:)
But that is for another chapter.

Zurich night-skate

Well, working in academia really helps one to "collect" various night skates around Europe.
The Zurich night starts at Burkliplatz, a place just next to the Zurich lake, and unusually is run Mondays.

For such a small and, according to my impression, relaxed and sleepy town, the crowd at "MNS" was huge. My very rough guess is 1000.

But the origanization was like Swiss clockwork:). Blocking of the side streets was assisted by a motorbike group in front of the crowd.

The number of seats was very limited at this square.

Beauty in mathematics

The beauty of mathematics comunity is that many of its members are engineers and artists at the same time. A sad thing about mathematics comunity is that many of its members are none of those.

The most beautiful of the Republic - Czech Canada

Je z toho, co jsem po republice obhlídl opravdu to nej. Váhal bych jen ve srovnání s Českým Švýcarskem. Bohužel i sem sahá kazisvětná ruka českýho lesníckýho průmyslu a na nevkusný smrkový těžářský plantáže tu narazit můžete, ale jsou zde velice upozaděny.
Protože ta krása se těžko předává mobilovým foťákem, uvádím jen perličky z poslední bajkové vyjížďky:

Rum is self-"translatory", except you replace sugar cane with potatoes. I wonder how big is the difference between this Czech liqueur and the bio petrol in production procedures. In taste not big.

Who is this zebra for?

Obviously for cows.

Čeština anglickýma očima

Nedávno mě překvapil jeden hloupoučkej ale roztomilej  mini-průvodce
pro američany cestující do Prahy. Vždycky mě přišlo srandovní přepsat
výslovnost anglických slov počesku. To, že to jde i naopak mě ovšem
zaskočilo:

Církev svatá všeobecná

Pod touto hlavičkou chci uvádět své kritické (i pochvalné) náhledy na svoje domovské křesťanské uskupení (z části jako celek s centrálou ve Vatikáně, z části skupinky lidí v Brně-Bystrci, z části se týkají křesťanství obecně), které jistě nebudou 100% objektivně korektní. Snažím se, co nejvěrněji zachytit to, jak na mě křesťanství prostřednictvím "mé" katolické církve promlouvá. Je to tedy diskuzní kategorie "Jaký dojem církev dělá na lidi", kterou považuji za minimálně tak důležitou jako "O čem jsou papežské encykliky a katechismus pod lupou". (A ještě poznámka: následujícím nechci naznačit, že chci určité části víry vyškrtnout nebo přepsat,  jde mi o důraz, který je na jednotlivé skutečnosti kladen.)

V církvi na mě nepříjemně působí všeprostupující zaměření na posmrtný život (život věčný):

• Církev má pod palcem monopol na pravidla hry "cesta do nebe" (Existuje pojem smrtelného hříchu, který dává stopku. Kdo se jich vyvaroval, tomu hrozí max. očistec? Nějak si nejsem vědom podobně kategorického pravidla, kde by se zohledňovala Ježíšova hrozba o zakopané hřívně, například..) Některé části oficiálních pravidel mě šokují uhranující detailností: Právě nauka o očistci, která se, pokud vím dobře zakládá jedinné větě z Nového Zákona (bohužel si nejsem ani jistej jestli pochází z Evangelií nebo z jiné části.) a která podle mého až neesteticky nasazuje celé "hře" ryzí lidskou logiku. S očistcem následně přicházejí garantovaně "vymodlitelné" odpustky... nebylo by lepší s jistou dávkou pokory prostě některé detaily přenechat Bohu?
• Hříchy, jakožto důležité kritérium pro "vstup do nebe", jsou řádně vyjmenovány a je proti nim vyhlášena svatá válka. Chybí mi ovšem přesah významu pojmu hřích ve smyslu německého "schuld"-dluh tedy přesah například na situaci zachycenou v již zmíněném podobenství o zakopané hřivně. Problém vnímám v tom, že je spousta postojů/jevů/chování, jejichž přítomnost nebo absenci nelze kategoricky postavit na stranu hříchu, přitom hrají důležitou roli. Např. obecně vnitřní (ne)svoboda na lidech a statcích, ulpěnost na..., zbytečně negativní vnímání světa kolem nás ... asi by to chtělo konkrétní příklad: verdikt "ulpěnost na oblíbenosti ve společnosti" nemůžu jednoznačně odsoudit(hádám, že to tak funguje v některé fázi života u spousty lidí, že totiž obklopující společnost jim je motivačním motorem jejich práce na sobě a na svém vystupování), přesto v určité formě a míře to může být výrazně patologický rys chování, který zaslouží odsouzení stejně tak nebo i víc než lecjaké "kategoricky odsouditelné hříchy".
• Přehnané ulpění na "život věčný" se odráží (např. v některých kázáních) v přehnané orientaci věřících na církev: máme možnost odpouštět hříchy, když už nic lepšího nesvedete, aspoň se řádně zpovídejte. Taktéž chápání ostatních svátostí jako paliva pro cestu do nebe.
  

K tomuto příspěvku považuji za zajímávé odkazy na Sokolovu knihu Člověk a náboženství, kde jeden ze závěrů je výtka křesťanské filozofii za upnutí se k posmrtnému životu. Další odkaz je na jednu z Halíkových knih, tuším, že "Co je bez chvění, není pevné", kde uvádí, že velká část jeho respondentů na otázku "změnil by se váš přístup ke křesťanství/ váš duchovní život, kdyby vám bylo zjeveno, že žádný posmrtný život neexistuje?" odpovědělo záporně. Jinými slovy otázka věčného života není pro ně esenciální. [Teď nemám k dispozici ani jednu, odstavec může doznat upřesnění.]

Každopádně Bohu díky za 2. vatikanský koncil a za to, že už není "in" heslo "mimo církev není spásy".

Nemravně se mi ten text rozrostl, další někdy příště, otázek je povícero:

• Našly by se nějaké pozitivní dojmy? (Jakou pozitivní roli (ve společnosti) církev má, na co víc ještě má bez silné víry na zázraky?)
  

• Je křesťanská zvěst o vykoupení v dnešní době lehce sdělitelná, jaký perspektivy náhledu mě oslovují?
• Co vytýkají katolíkům nekatolíci a proč to nekoreluje s mým pohledem?
• Není korelace mezi církevní naukou a přesvědčením dnešního katolíka z masa a kostí nebezpečně malá?
  
• Fráze, co jim utek význam.
  
• Nábožná píseň.
  

V diskuzi přijímám hlasy pro témata:). Každopádně důvod proč tohle zveřejňuju je zejména pro možnou diskuzi, jinak texty z kategorie duchovní život, jakožto velice osobní a individuální záležitost většinou končí (a budou končit) v "šuplíku" googlovských dokumentů. Nadruhou stranu, když člověk odklečí hodiny v kostele či jinde, mělo by se najít aspoň něco k ventilaci, nebo to klečení je pak malinko podezřelý.